Vzhledem k tomu, že jsem si velmi oblíbila tuto skvělou plodinu, rozhodla jsem se, že si ji budu sama pěstovat. Je to zelenina celkem nenáročná, ovšem vyžaduje teplo kolem 25C, stálejší klima, takže je lepší ji pěstovat ve skleníku. Koupila jsem si roubované a jsou květy a plody opravdu obalené. Můžete je také pěstovat ve větších květináčích s kvalitním substrátem třeba na chráněném balkóně.
Lilek neboli baklažán jako první pěstovali Číňané již v 5. století př. n. l., také v Indii se pěstuje po staletí, ale staří Řekové a Římané jej neznali. Maurští nájezdníci jej přivezli do Španělska v 16. století a odtud jej Španělé introdukovali do Nového světa. Anglické jméno této rostliny " aubergine " vzniklo zkomolením slova arabského původu " al - badingan ".
Velké plody obsahují hořké látky, proto je třeba je před upotřebením v kuchyni nechat tzv. vypotit. To znamená nakrájet, osolit a nechat vytéct hořčiny. Pak je můžeme opláchnout a papírovými utěrkami osušit. Maloplodé odrůdy tuto předúpravu nepotřebují.
V Provence se bez lilku neobejde jejich oblíbená směs ratatouille a v Řecku musaka. V karibské oblasti se dusí malé plody v kokosovém mléce s vonným kořením.
Zde je několik kuchyňských úprav, které používám já.
Doufám, že i vy přijdete lilku na chuť tak jako já.
Marinovaný grilovaný lilek
Zapečená lilková kolečka
Lilkový snack s jogurtovým dipem
Pečená lilková směs s paprikami a rajčaty
Lilkový tatarák
Lilek v zázvorové marinádě
Omáčka z pečeného lilku ( na těstoviny )
Lilkové závitky
Červené kuřecí curry
Pikantní kuskus s lilkem a hlívou
Zapečené lilkové závitky
Lilková pochoutka
Lilek mám taky rád. Jen si nejsem jist, zda je výraz "aubergine" skutečně anglický. Setkal jsem se s ním spíše na jídelních lístcích a receptech francouzské provenience. V anglických verzích byl zpravidla uveden termín "eggplant".
OdpovědětVymazat